Středisko Vodní toky
Rokytka

Pramení jihovýchodně od Říčan v prostoru Říčanského lesa mezi obcemi Tehov a Tehovec v nadmořské výšce 453 m n.m. Prameny Rokytky jsou dva a po několika stech metrech se stékají a stávají se počátkem nejdelšího pražského potoka, který má délku na území Prahy 31,5 km. Rokytka protéká řadou rybníků a chráněnými územími. Rokytka a její okolí prošlo v minulosti značnými změnami. V historii vinařská oblast Libně a Vysočan, kam se ještě na začátku 19. století jezdilo za přírodou, na venkov za rekreací, prošly během 19. a 20. století rozsáhlou proměnou. Rozvoj průmyslu v těchto čtvrtích byl značný, vznikly továrny na cement, líh atd.
Vodní síla Rokytky byla také využívána k pohonu mlýnů, které byli v její blízkosti postaveny. Jednalo se o Löwitův mlýn u ústí Rokytky v Libni, Kejřův mlýn v Hloubětíně, Kyjský mlýn, Počernický mlýn. V současnosti již jsou průmyslové areály částečně nahrazeny bytovou zástavbou a sportovními komplexy. Na začátku 20.století došlo k nejvýznamnější regulaci Rokytky, kdy během let 1905-1910 došlo k napřímení, prohloubení a opevnění jejího koryta od Libně po Hloubětín. Zajímavostí je, že na tyto práce byli najímáni námezdní dělníci italské národnosti, tzv. barabové. Další regulací utrpělo koryto na mnoha místech svého toku v 70. letech minulého století. Odbor ochrany prostředí Magistrátu hl. města Prahy se snaží tyto zásahy napravit, uvést Rokytku do stavu blízkého přirozenému vodnímu toku, mimo jiné také za přispění finančních prostředků z fondů Evropské unie.
Vodní síla Rokytky byla také využívána k pohonu mlýnů, které byli v její blízkosti postaveny. Jednalo se o Löwitův mlýn u ústí Rokytky v Libni, Kejřův mlýn v Hloubětíně, Kyjský mlýn, Počernický mlýn. V současnosti již jsou průmyslové areály částečně nahrazeny bytovou zástavbou a sportovními komplexy. Na začátku 20.století došlo k nejvýznamnější regulaci Rokytky, kdy během let 1905-1910 došlo k napřímení, prohloubení a opevnění jejího koryta od Libně po Hloubětín. Zajímavostí je, že na tyto práce byli najímáni námezdní dělníci italské národnosti, tzv. barabové. Další regulací utrpělo koryto na mnoha místech svého toku v 70. letech minulého století. Odbor ochrany prostředí Magistrátu hl. města Prahy se snaží tyto zásahy napravit, uvést Rokytku do stavu blízkého přirozenému vodnímu toku, mimo jiné také za přispění finančních prostředků z fondů Evropské unie.
CO SE KDY NAPSALO O ROKYTCE...

"..Výstavba retenčních nádrží je v Praze problém sám o sobě. S výstavbou nových a nových pražských sídlišť, kdy větší půdní celky pokryje beton a živicový koberec cest a parkovišť a dešťová voda se nemají kam vsakovat, vyvstává otázka jejího odvodnění. Budují se oddílné dešťové kanalizace , ale kam je vyvést, když vlastní kanalizační soustava je přetížená. Nejjednodušší a nejlevnější je do potoků. A tak bylo kolem roku 75-76 rozhodnuto, proměnit pražskou síť potoků defacto ve stoky. Co tomu řekne příroda, se samozřejmě nikdo neptal. A i kdyby, musí přece ustoupit "vyšším zájmům společnosti". Aby se drastický zásah do městské hydrosféry poněkod zmírnil, naplánovala se síť retenčních nádrží, která má zadržet příval dešťových vod do koryt potoků..."(Zdroj: Nika 9/1982, Ivan Makásek, Pražské potoky Rokytka)
Související foto: Nika 9/1982, Ivan Makásek, Pražské potoky Rokytka

"Rokytka není zrovna nejčistší říčkou na území Velké Prahy. To ovšem neznamená, že je možné takto hospodařit v jejích břehových porostech. Aby byla schopna co nejlépe plnit své původní poslání v hydrologickém systému krajiny není žádoucí, aby kácením doprovodné zeleně docházelo časem k erozi půdy, což by čistotě Rokytky ještě více přitížilo. ..." (Nika 6-7/1980, I. Makásek, Rokytka pro životní prostředí)
Fotogalerie:

